Autor:
Instituce: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích
Sbírka: Etnologické a etnografické sbírky
Materiál: Dřevo (dřevo)
Technika: truhlářské techniky
Rozměr: d=77cm; š=22cm
Geografie:
   Místo vzniku: Evropa (jižní Čechy)

Datace: počátek 20.stol.
Inventární číslo: N17146

Dřevěná pracovní stolička se sedlářským upínacím zařízením, používaná při ruční výrobě a opravách kožených výrobků, zejména při šití sedel, postrojů, řemení a dalších součástí koňského vybavení. Tento typ pracovního náčiní patřil k základní výbavě sedlářské dílny a umožňoval řemeslníkovi pevně fixovat zpracovávaný materiál při práci oběma rukama. Základ nástroje tvoří podlouhlá dřevěná deska uložená na čtyřech nohách. Jeden konec desky je oble seříznut a sloužil jako sedací část pro řemeslníka, zatímco opačný konec je hranatý a nese vlastní pracovní zařízení – tzv. koník. Do horní desky je zapuštěn dřevěný špalík, k němuž jsou železným pantem připevněny dvě úzké, podélně vyhloubené dřevěné čelisti. Ty tvoří svěrný mechanismus, do něhož se při práci vkládal kožený materiál. Čelisti jsou v horní části spojeny železným šroubem s matkou, který umožňoval regulovat jejich sevření a přizpůsobit je tloušťce upínaného materiálu. Při práci seděl řemeslník na sedací části stoličky a tlakem nohou nebo kolen přitahoval čelisti k sobě, čímž byl materiál pevně sevřen mezi deskami koníka. Tento způsob upnutí umožňoval přesné ruční šití sedlářskými jehlami a šídlem. Vnitřní vyhloubení čelistí zabraňovalo sklouzávání materiálu a současně chránilo povrch opracovávané kůže před poškozením. Podobné sedlářské koníky byly běžnou součástí dílen sedlářů, brašnářů i řemenářů od 18. století až do první poloviny 20. století, kdy byly postupně nahrazovány kovovými svěráky a moderními pracovními stoly. Rozměry: výška stoličky 52 cm délka horní desky 77 cm šířka desky 19 cm výška koníka 44 cm šířka koníka 22 cm rozměry čelistí koníka 24 × 12 cm Stav dochování: zachovalý; povrch nese stopy dlouhodobého používání v řemeslné dílně.