Autor:
Instituce: Prácheňské muzeum v Písku
Sbírka: Historické sbírky
Materiál: Plátno
Rozměr: 40 x 19 cm
Geografie:
   Místo vzniku: Československo (Písek)

Datace: 20. století (kolem 1932)
Inventární číslo: K+S13701

Vlajka trampské osady Rudá tajga, červená, původně ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku, nyní bez druhotně odstřižené spodní části, v zachované horní části na lícové i rubové straně žlutě vyšívaný obrys pěticípé hvězdy s nápisem Rudá tajga; plátno, kov, 40 x 19 cm: poznámka: uchována v rodině Václava Housky (nar. 1919). Trampské hnutí bylo na Písecku rozšířeno zvláště mezi dělnickou mládeží. Silný hlas v něm měla i přímo komunistická strana. Dle vzpomínek pamětníků se počátky píseckého levicově orientovaného trampingu začínají odvíjet někdy v roce 1923 při pravidelných vycházkách do přírody s rancem na zádech pořádaných o sobotách a nedělích. Chlapci a děvčata se scházeli nejčastěji v Lipici na místě zvaném U koníčka. Později tábořili i u tůňky (U jezírka) na Vrcovickém potoce. Po roce 1926 se k nim také přidali někteří členové z rozpadlého kroužku Setonových skautů (tzv. woodcrafterů), založeného při pokračovací škole. Podobně jejich řady rozšířili také někteří Skauti volnosti. V roce 1929 se již jednalo o skupinu asi 30 lidí. Původní tábořiště jim již bylo malé a tak hledali nové větší. Našli ho na dolním toku Otavy u Smetiprachu. Tam založili trampskou osadu a nazvali ji Rudá tajga. Rudá tajga se brzy stala pojmem nejen mezi píseckými trampy. Její ohlas se šířil po širokém okolí, značnou pozornost jí ostatně věnovali i místní četníci. Život v osadě byl bohatý, po kulturní, sportovní, ale i politické stránce. Šerif osady Oldřich Březnický se kupříkladu v roce 1931 pod vedením Julia Fučíka účastnil zájezdu delegátů Rudých osad do Sovětského svazu. V osadě se hrála odbíjená, závodilo se v plavání, lehké atletice, pěstoval se i řecko-římský zápas. Táborový oheň plál od jara do zimy i ve všední dny, nejen v sobotu večer. K tomu přispívala doba masové nezaměstnanosti. Mnozí, kteří nemohli sehnat práci, trávili v osadě celé léto. Trampského potlachu, pořádaného v rámci komunistických Rudých letnic v květnu 1932, se účastnilo na 150 trampů obojího pohlaví, většinou mládeže z Písku, Českých Budějovic a Strakonic. Reakcí na to byl o několik týdnů později úřední zákaz činnosti. Vlajka s nápisem Rudá tajga a také další dokumenty a hotovost byly zabaveny četníky. Rudá tajga ale i přes úřední zákaz z června 1932 existovat nepřestala. Členové se scházeli na Drlíčově U staré paní nebo v hostinci Bílá růže a také v bytě u Koubců. Spolupracovali s dělnickým divadelním spolkem Máj. Nadále se také scházeli na „svém“ tábořišti u Smetiprachu, nyní ovšem pronajímaným vždy na jméno některého člena osady. Návštěvy četníků byly dosti časté, zvláště v souvislosti s kontrolou nařízení zemského prezidenta Kubáta. Dle tohoto nařízení směli chlapci a děvčata společně trampovat pouze tehdy, jestliže byli spolu oddáni. Trampy na Otavě tyto obtíže sblížily. Společně pod názvem Spojené osady trampské pořádaly trampské večery v hostinci U Komasů v Držově. Vedle trampské osady Rudá tajga existovaly v Písku i osady další. Nejznámější byl trampský klub Orinoko, založený v roce 1933. Sdružoval zejména písecké trampy na pravém břehu Otavy pod obcemi Vrcovice, Vojníkov a Držov. Na první valné hromadě v roce 1935 měl klub 30 členů. Pořádal trampské sleziny, zábavy, měl volejbalové družstvo a pěvecký kroužek. V dalších letech provozoval i lehkou atletiku, lední hokej a box. Zanikl sloučením s ČASK v listopadu 1941. V prvních letech trampského hnutí vznikly na Písecku také osady Canada, Toulavé srdce, Samotáři, později osada Manitoba a Otava.